Nástrahy a návnady obecně
1) Rudyho nástrahy
Co se týče nástrah - nepoužívám žádné vyjímečné, značkové rybí pochutiny.
Mnohokrát se mi osvědčilo, že pokud ryby berou, seberou i týden starý rohlík.
Horší je to v případech kdy se rybě musíme trefit do chuti, což bývá
hlavně v období letních měsíců, kdy intenzita braní rapidně klesá. V takovou
chvíli je na místě mít u sebe připraveny různé druhy a chutě nástrah a prostě
jen zkoušet..
Já osobně během celého roku používám opravdu univerzální rybí pochoutku, která
boduje takřka vždy - napařený rohlík. Snad jedinou vyjímečností je, že ho na
rozdíl od většiny známých, kteří na něj také rádi chytají, napařuji spolu
se zrníčky anýzu. Po 5 minutách napařování rohlík nádherně provoní a ryby ještě
více přitahuje.
Další, ovšem u mě méně oblíbenou nástrahou jsou burizony. Na háček napichuji vždy
tři. Dva do středu na šířku a jeden středem na délku. Někdy pro kontrast dávám
kombinaci rohlíku a burizon s tím, že burizon přikryje vykukující háček.
Burizony ovšem zdaleka nevydrží na háčku tolik času, jako rohlík. Musí se tedy
časteji přehazovat. Je dobré taky nechat burizony před použitím např. noc navlhnout,
nebo je umístit do krabičky s kouskem chleba. Navlhlé burizony se daleko lépe napichují
na háček a nepraskají- jsou pružnější.
Hlavně v letních měsících používám jako nástrahu kukuřici prodávanou v plechovkách,
se kterou lovné místo i několik dní intenzivně krmím.
Výhodou kukuřice je, že se v podstatě nemusí přehazovat, nebot´
na háčku vydrží dlouhou dobu. Nevýhodou je její trvanlivost. Musí se rychle spotřebovat
protože už po třech dnech začíná plesnivět a páchnout.
V batohu mám pro případ nouze nachystané další nástrahy, na které běžně nechytám. Svou
šanci dostávají právě ve chvíli, kdy ryby opravdu evidentně neberou a nemám co ztratit.
V takových chvílích tedy používám hlavně rohlíkové boilies, pufiny a foukanou kukuřici.
2) Rudyho návnady
Protože nejsem zastáncem intenzivního vnadění, používám zásadně pouze kukuřičný šrot
míchaný se strouhankou v poměru 2:1. Nově jsem začal do šrotu přidávat také cukr krystal
a to cca 100g na 1 kg. Šrot je více lepkavý, déle drží v krmítku, více voní a ve vodě se
chová jinak, než šrot bez cukru. Prokazatelné úspěchy na toto vylepšení zatím nemám, ale
to ani není v popisu práce vnadící směsi.
Dále pak už jen vnadím v letních měsících výše zmíněnou kukuřicí.
Zamyšlení nad dobrým-nedobrým rybářem
Když se dnes, za krásného počasí uvelebím v mém rybářském křesílku na břehu
oblíbené, ne zrovna velké přehrady, která je umístěna v údolí dvou překrásných
kopců, poslouchám souznění ticha a ptačího zpěvu, před sebou dva pruty-nahozené
na místa která už důvěrně znám, jenom se tak rozhlížím a přemýšlím o počátcích
mé stále se rozvíjející chuti rybařit a zažívat ty chvíle, které právě zažívám.
Je to 12 let co jsem se na stejné přehradě rozběhl po lávce až na její samý konec
k mělčině a chytil zde do ruky svojí první rybu - na dnešní a místní poměry kapitálního
okouna. Paradoxem je, že za celou dobu co jsem rybářem oficiálně, se mi většího okouna
nepodařilo chytit. Možná že ho ani chytit nechci, protože tento úplně první
rybářský zážitek, který se mi zaryl do paměti, je jedinečný tím, že možná on
ve mě vyvolal pro mě dodnes nezkrotnou touhu navštěvovat tohle posvátné místo
s udicí v ruce. Moc rád vzpomínám na tyto chvíle, kdy jsem neposkvrněn myšlenkou
na nějakou špatnou morálku okolních rybářů prostě jen běhal okolo břehu mého
budoucího chrámu, bez starostí nechával nosem proudit vůni všelijakých rostlin
a vůbec si neuvědomoval a snad ani nevěděl že můžou existovat nějaké problémy,
které by krásu tohoto místa poškozovali.
Nyní o dvanáct let později, kdy si všechny krásy uvědomuji možná dvojnásobně,
kdy znám tuto přehradu jak nad hladinou, tak pod hladinou, znám místní druhy
ryb, tak právě v této době si uvědomuji zrovna tak věci, které jedinečnost
tohoto místa poškozují.
Všechny tyto věci ale dozajista existovali už tenkrát, když jsem zde běhal,
ale prostě jsem je neviděl.
I když jsem v celku mladý, uznávám tuto odvážnou myšlenku o podobě dobrého rybáře:
Rybář by měl umět rybu vyhledat, chytit, chovat se k ní a Rybář by měl
v plné míře ctít rybářský řád.
Bude ještě dlouho trvat než se ryby naučím skutečně dobře chytat, ale můžu
s čistým svědomím říct že rybářský řád ctím a neporušuji jej. Z toho plyne, že
dobrým rybářem stále nejsem. Jsem ale srovnatelně nedobrým rybářem s lidmi
co porušují rybářský řád? Toť otázka na kterou si každý odpovězme sami..